Nejstarší nalezená písemná zmínka o zdejším kostele sv. Jakuba Většího je datována do roku 1325, dle mínění historiků však tento chrám pochází již z první poloviny 13. století. Výraznější změny doznal v roce 1611 a zhruba o sto let později, v roce 1724, došlo k jeho zvětšení, při němž prodělal změny v barokním slohu. 16. září 1827 zde uzavřel sňatek historik František Palacký. Roku 1813 nechal majitel zdejšího panství, pražský advokát a pozdější tchán Františka Palackého, JUDr. Jan Baptista Měchura, vystavět na sever od kostelní věže v rohu tehdejšího hřbitova rodinnou hrobku, která byla zároveň vysvěcena jako hřbitovní kaple Pozdvižení Sv. Kříže. Při rozšiřování hřbitova, patrně někdy na přelomu 19. a 20. století, byla tato stavba zbořena a na nové části hřbitova, při jeho severní obvodové zdi, byla zřízena nová podzemní hrobka. Tam byly přeneseny rakve s ostatky členů rodiny Měchurových a také kamenná náhrobní deska s tesaným nápisem. Tento latinský nápis je v současnosti již poněkud hůře čitelný, ale stále se dá ještě jednoznačně přečíst a v překladu zní takto: "Sobě a Marii rozené Langisch z Hörnitzů manželce nejlepší a všem potomkům dal udělat Jan Baptista Měchura pán na Otíně, Předslavi a Habarticích, Léta Páně 1813".